Úplně jsi mi to vzala z klávesnice. Svou tchýni znám, stejně jako mého muže, už dvacet let, ze začátku jsme spolu taky bojovaly kvůli úplným kravinám, kus žvance je zřejmě typická ukázka toho, na čem lze pokazit vztah. Časem jsem pochopila, že babičku už prostě nepředělám, že je taková, jaká je, nemyslí to zle a že je třeba na to kašlat. Babičce bude za chvíli osmdesát, doufám, že s námi vydrží ještě dlouho a její pakování jídlem na cestu domů, včetně domácího sádla ("to se vám hodí") a pošťuchování typu - maminka ti udělala čočku - pojď si dát řízek už mi přijde úsměvné. Autorku trochu chápu, pamatuju si, jak mě babča vytáčela třeba ještě před deseti lety, asi to chce trochu životních zkušeností, ve čtyřiceti na to fakt už pohlížím střízlivě. Ale upřímně, miminu je úplně jedno, do kterého dortu je svíčka zapíchnutá.