byl let z džungle. Tam to bylo v pohodě, koukala jsem se z okýnka, bylo to bezva dobrodružství. Cestou zpátky nás nejdřív přes hodinu škvařili na ranvejim klimatizace nešla, všem se dělalo zle, asi něco spravovali. Nouzovým východem už se někdy někdo evidentně dost nešetrně dral ven, byl celej zohýbanej. Pak se přišla letuška nejistě vyptávat, jestli bychom jí pomohli, kdyby něco, neb je na to letadlo sama. Když jsme odstartovali, teplota klesla asi na 5 stupňů, možná míň, tak nám ty řeky potu začaly zamrzat na zádech. Nastaly nesnesitelné turbulence, to už mi bylo nejen smrtelně ouzko, ale musela jsem si přitisknout zavazadlo na žaludek ,aby mi nevylít z okýnka. V tu chvíli byla tady v Čechách noc, ale moje maminka se vzbudila hrůzou a věděla, že se mi něco děje, dokonce měla sen s detaily z toho mého letu.
Šťastně jsme přistáli a po letech mi kamarádka vysvětlila, že to je normálka, a že ty letadla cestou z džungle padaj. Strašně jsem se divila, proč jen cestou zpátky. No a prej že to je jasný. Mají jen pár kvalitních letadel, zbytek šrot. Do džungle ty kvalitní vezou lidi, zpátky drogy, aby o ně v těch vracích nepřišli.
Mě budeš povídat o bezpečí!!!