Ahoj, tohle jsem řešila před cca měsícem. Starší dcera vyfasovala brýle na dálku. Scénky u toho byly neskutečné, brečela, že se jí budou smát, že dobře vidí i tak atd. Co jsme se navysvětlovali a naargumentovali...vše marné. V optice se vztekala, no síla. Nakonec jsme ale vybraly spolu krásné brýle (nabídka taková, že jsme si ani nemohly vybrat!), lehoučké, nenápadné, moc jí sluší. K tomu si sama vybrala moc pěkné pouzdro s čistícím hadříkem, což byla polovina úspěchu. První den, co je měla do školy, přišla nadšená, že děti prý stály frontu u lavice a chtěly si brýle vyzkoušet (brýle přežily
), některé fňukaly, že je chtějí taky
Takže nakonec fakt pohoda, byť je nenosí teda celodenně, od prvotních záseků došla do fáze, kdy si je nadšeně ráda sama bere a oceňuje, že vidí skutečně líp. A myslím, že by je klidně nosila celý den, kdyby byla potřeba. Takže já bych možná teď vyčkala, až se potvrdí, jestli je fakt bude muset mít nebo ne a pokud jo, tak bych nadhodila pár argumentů a pak ji nechala nějakou dobu "vydýchat". Jsou prostě věci, se kterýma nehneme, já taky říkala dceři, že v dospělosti si pak oči bude moct nechat operovat (zdědila vadu po manželovi), tak to ji hodně zaujalo. Držím palce.