já vím, ale musím říct že bych uvažovala stejně jako ty. Jména prostě jsou symboly, ať chceme nebo ne. Ještě dneska mám v živé paměti jak se na mě máma hystericky rozječela když zjistila, že jsem byla u fotografa si nechat dělat fotku na občanku a přitom jsem měla v uších náušnice se židovskou hvězdou (do té doby jsem nevěděla že je to symbol židů, pro mě prostě hvězdička ze dvou trojúhelníků - holt mladá a blbá). Máma to nemohla rozdýchat, proč, když nejsem židovka.... Naštěstí na těch fotkách to pak nebylo vidět /mám dlouhé vlasy/. Ale poučilo mě to, např. nikdy nebudu nosit křížek na krku protože nejsem křesťan (ačkoli i to se běžně dělá a nikoho to celkem nepobuřuje).
Na druhou stranu, je spousta jmen židovského původu, které jsou používány tak nějak "běžně" - třeba Jakub je v ČR první nejpoužívanější klučičí jméno. Ale lidi si tohle jméno tak nespojujou, v tomhle je Sára docela "viditelná", asi jako kdybys dala Aranka, a holčička pak měla ještě tmavé vlásky a dobře opalujícíse pleť :-(
Je to prostě o osobním pocitu a rozhodnutí.