Kluci jsou a vždy byli večerní nespavci. Jsou hold po nás, ráno mám co dělat, abych je vzbudila.

V první třídě jsem zavedla ochranná opatření, především pro sebe, abych se nezbláznila. Do osmi museli ležet v posteli, pak měli dovoleno si do půl deváté, později do devíti číst, sami si hlídali čas a zhasli a já už po té osmé většinou za nima nemusela. Hrozně je to bavilo, protože neradi choděj spát, asi mají pocit, že jim něco utíká, navíc se díky tomu z nich stali čtenáři, přes den na to čas nemají, v té první třídě letěly Čtyřlístky a podobné komiksy. Oni v těch devět většinou zhasli, ale neusnuli hned, kolikrát povídali i do desíti, ale naučila jsem se to ignorovat.