"Dnešní doba" je různá. Já mám taky jedno dítě. Původně jsem chtěla tři. Ale bohužel bych je neuživila. Rozvedla jsem se, když bylo dítku 5 let, otec na něj nadále odmítl dát cokoliv. A živit dítě z jednoho malého platu, chodit přitom do práce a bát se, že když onemocním já nebo dítě, nemáme na chleba, to myslíš tou "dnešní dobou"? Zažila jsem si s penězma svoje a tvrdím, že děti maximálně dvě. A že by nám pomohla celá slavná "státní sociální péče", tak ta nás spíš buzerovala, když jsme se střetly. Nezapomenu na den, kdy mi chtěli dítě sebrat a dát do kojeňáku jen proto, že jsem neměla práci a tudíž ani příjem! Kdyby mi pomohli sehnat práci, ale to bylo na dámy příliš. Nakonec jsem sociálku vyhodila a byla jsem na tom o něco lépe, aspoň bez buzerací. Díky, s těmito zkušenostmi je i jedno dítě moc!!
PS: nejsem nemakačenko ani Romka ani podvratný živel. Mám VŠ, takže chování sociálky na mne bylo fakt silné kafe. od té doby je nemůžu ani cítit, krávy namyšlené.