nevím, racionální důvod to asi nebude,spíš emoční záležitost.
Snažím se být neutrální, nestarat se o to jak kdo komu říká, ale jsou situace, kdy mě tón a způsob oslovení malého či hlavně už ne zas tak malého dítěte zvedne chlupy po celém těle. Třeba malý blonďatý sprateček kope schválně do regálu v obchodě, nereaguje na babiččiny (nejspíš to byla babi) výzvy jako "Leošku nech toho a pojď ke mě" a "Leánku to hodný chlapeček nedělá"... bleeee - ono se to nedá právě moc napsat, to se musí slyšet. Ani tam ta zdrobnělina nemusí být, sousedčino pořvávání na vnuka "Máááátěěějííííí" mi dokonale zprotivilo i nezdrobnělé jméno :-(