My máme Janiku (Janika), moc se mi to líbí, je to jednoduché jméno, ale stále narážíme na to, že lidi neví, jak to číst. Vždycky napovím Janika jako Monika. Prostě s tvrdým. Stejně jí ale nakonec bude každej říkat, jak se mu bude líbit a na co ona bude reagovat a přijme. První dcera je Daniela, odmalička jí říkáme Dájo, ve školce první den oznámila, že se jmenuje Dája a všichni to tak berou a není problém.
To zdrobňováníXnezdrobňování je přece na každém, jak se to líbí rodičům, tak to obvykle říká okolí, ne?
Já se spíš divím, když oslovím malého kluka třeba Davide a ne Davídku a mamka se na mě dívá ublíženě, jako co mám proti jejímu chlapečkovi.