No mně se naopak ježily vlasy, když mi (v pubertálním věku) mamina občas řekla s jakousi obřadností Miroslavo
grrr. No nevím, já si nedovedu představit, že bych malinkatýmu dítěti říkala úplně nezdrobnělým jménem (Jene, Karle...). Taky jsem synka zdrobňovala, a v určitým věku prostě najednou přijde pocit, že dítě už není tak maličké, a začnu používat častěji i nezdrobnělé tvary.
Co se týče babičky, jejíž vnouček zlobil, ale stejně byl oslovován zdrobnělinou, za to jméno a jeho tvary nemůžou. Spíš to vyjadřuje babiččiny rozpaky - má pocit, že až zas tak převychovávat vnuka nemůže (to by ji dcera/snacha hnala), nebo případně si neví rady s "produkty" dnešní benevolentní výchovy (v době jejího mateřství by takovému děcku plácla přes zadek, ale to dnes nemůže /to by ji dcera/snacha hnala/). No ne?