Rodila jsem už před pěti lety,to jsme zde ještě neměli krásnou novou porodnici při Fakultní nemocnici, takže jsem rodila v Městské porodnici na Fifejdách,ale nemohu si stěžovat.Vždy se najde někdo něpříjemný,já měla ale štěstí, že protivná hubená zrzavá lékařka šla po noční domů a nastoupili lékaři-muži, což s podivem znamená lidský přístup.O půlnoci jsem ucítila podivné tlaky, začla trochu krvácet a tak mě odvezli.Ležela jsem sama na pokoji,zvládla klystýr a chodila do sprchy hopsat na míči.Nikdo mě nekomandoval jako v příspěvcích tady.Pořád mi nechtěla prasknout voda, neotvírala jsem se, ale přišel skvělý lékařs otázkou, že bych to už asi chtěla mít za sebou. To se ví, uběhlo 12 hodin a stále nic, jen bolesti se stupňovaly.Doktor propíchl vodu a chodil se každou půl hodinu dívat na otevření, přičemž mě kontroloval prsty a otevření jemně pomáhal.Po třetí hodině odpolední zavelel jet na sál, šla jsem po svých, ulahla. Bylo mi vysvětleno, jak tlačit a jedem.Po 16hodinách bez vody a jídla (prý kvůli případnému císaři)jsem ale neměla sílu a když ani našestý pokus se mi nepodařilo porodit, poprvé na mě doktor zvýšil hlas, takže jsem zabrala, on mi skočil na břicho a malá byla venku.Jediné nedopatření bylo mé nastřižení, které nebylo nutné, jak jsem omylem zaslechla z rozhovoru lékaře s praktikantkou, která si to na mě poprvé vyzkoušela.Ale budiž, zašilo se, zahojilo.Tak se mamky nenechte strašit a hlavně ani v porodnici neztraťte svou hrdost a nenechte si vše líbit...