Rodiče byli okamžitě vyvrhelové, sousedi koukali skrz prsty a hlavně problémy a popotahování v práci a možná i "výš". Jednak maloměsto a jednak čím blíž na východ, tím to bylo drsnější. V půlce čtvrté třídy jsme se přestěhovali do Prahy a tam se mě PTALI, jestli chci do pionýra. A nemuseli jsme mít stejné trenky a fusekle na tělák. A naše třídní na druhém stupni nám říkala, že jí nemáme říkat soudružko, protože není žádná soudružka. Ale o velkých přestávkách jsme taky chodili do kolečka a u toho svačili.