Když jsem si přečetla článek, čekala jsem napjatě na první reakce...Já i manžel jsme oba astmatici a alergici a starší dcera je obraz rodičů. Zatím alergie, atopický ekzém a dlouhodobé kašle a rýmy. První 3 roky školní docházky jsme nějak přežily, paní učitelka po půlroce pochopila, že malá prostě smrká a kašle a není při tom nemocná a že se očas škrábe a často nesmí do plavání, protože má ekzém v neúnosném stavu. TeĎ ve 4-té třídě máme novou mladou, nadějnou paní učitelku. A já zvažuji jestli si s ní promluvit. Začlo to tím, že jsme do školy nastoupily o 14 dní později z důvodu účasti na alergickém pobytu u moře...a během prvních 3 dnů, kdy se nestačila ani rozkoukat donesla 2 černé puntíky s tím, že když jich bude mít 5 tak dostane důtku. 48 hodin po té co vystoupila z letadla mi došlo že to asi bude boj. No a pak psaly diktát v den kdy rýma a kašel - nad ní zvítězily - byla z toho tak ubytá že doma odpadla...a diktát samá chyba.
Je to přesně jako v tom článku. Ale já mám obavy, že se setkám s přístupem "matka jde hájit své neschopné dítě" ....a tak zvažuji, nechci, aby se na malou dívali jako na chudáčka, aby měla úlevy. Ale připadá mi zbytečné ji nechat doma pokaždé když smrkne ze strachu, aby nepřinesla špatnou známku. Navíc od sebe vím, že ráno netuším co příjde. Stačí jeden zvířený prach od auta na ulici a pokud je to TEN dotyčný prach..což nikdy nevím...dusím se až do večera...
Omlouvám se za dlouhé povídání, ale za týden jsou třídní schůzky a já se potřebuji rozhodnout, tak každá rada je pro mně zlatá.