Tatramelko,
já to tak nemylsle,a že je ta kniha špatná nebo k ničemu a rozhodně nejsem ten týpek co se v klidu dloube v nose a těžká pohoda. Naopak jsem nervní a výbušná a už dřív jsem hledala pomoc jak na sebe a na děti (a našla "Proč jsou Šťastné děti šťastné").
RaR se mi líbí, právě, že dost. Ale prostě ne všecko a taky ne vše můžu aplikovat na našeho poroucháčka. A já z řevu a facek tedy černé svědomí mám. Proto se snažím najít nějakou pomoc. A jak říkám, s některýma dětma to jde. Ta zpětná vazba je krásně vidět a s některýma můžeš andělským hlasem mluvit, můžeš vyvozovat přirozené důsledky a jakoby hrách na stěnu házel, eště se ti vysměje do ksichtu a baví se tím jak ty se můžeš potento...tož tak.
A nemám ji na nočním stolku, ale čas od času když už nemůžu se do ni zabořím a čerpám.