RaR fakt neodsuzuju. Jak říkám, něco z toho mi určitě pomohlo a snad ještě pomůže.
S prácemi domácími to dělám jak radí oni a na mladší to funguje. Ten nejstarší se, ale prostě vzpouzí všemu a stále. A popravdě už mi to i místy bere chuť brát pořád vpotaz jeho problémy, protože všichni se tady můžem potrhat a on z toho jen čerpá výhody. On to prostě tak nějak umí, s námi mávat a vycucávat a ještě v nás vyvolat pocit, že mu strašně křivdíme. Já právě pořád hledám nějakou pomoc. Vymýšlíme jak na něj...bavíme se s ním, ale většinou naprosto bezvýsledně. Třeba jednou...až s ním přestanou mlátit hormony procitne. Třeba fakt jen musíme vydržet...Třeba.