No já mám zkušenost, že celkem dost malých dětí, tak do roka, se bojí křiku a hluku a to se ještě na výchovu hodit nedá, pokud rodič není úplně mimo:).

Se spontánností souhlasím, ale to se asi shodnem, že ideální je zlatá střední cesta, ono když by někdo byl na sto procent spontánní, tak bude děti mlátit od rána do večera. A ani asi není dobrý být přehnaně emotivní, některé citlivější děti ty pocity berou jako ohrožující, když jsou moc silné a naučí se jim přizpůsobovat a to je prostě blbě. Mám zkušenost s vlastní matkou, která ráda přeháněla a některé ty strachy na mě celkem slušně přenesla. Takže podle mýho i spontánnost vocaď pocaď. Nejlepší asi každopádně je na sobě makat a chyby si nevyčítat. Ono v tu chvíli to stejně člověk ještě neumí jinak, to by to asi jinak i udělal.

A k R+R, dělám to, co se mi osvědčilo a co považuju za dobré a je toho dost:).