No guru, byla jsem zvědavá, jestli také zavítáš s nějakou reakcí, ráda čtu tvoje názory a zrovna včera jsem si počítala celý blok RaR a našla tam tvojí reakci, že ti jde uplatňování lépe než hubnutí a tak mě vlastně napadlo tohle dnešní téma.

Kurz určitě absolvuji, moc mě to zajímá. Neočekávám od sebe, že se ze mě stane poklidná maminka připravená se správnou reakcí na cokoliv, to by děti asi taky neocenily. V příkladech uvedných v knize se do dneška vidím, co mě tak prudilo, co mě štve do dneška, do dnes nemohu vyslovit svuj názor páč možný je jedině fakt, že papouškuji co mi doma manžel navrkal a to nemusím vyvracet ani obhajovat, páč je to tak a basta. A jednoduše nechci, aby ani podobné pocity měly moje děti a to je ohromná motivace.

JInak co se plácání týká, taky jsme to chvíli dělali, prostě "ditě musí vědět co smí a co nesmí!" no né? ....no NE! došla jsem prostě k závěru, že svojemu dítěti to vlastně dokážu vysvětlit. Že mi to neustálé opakování a především duslednost leze na nervy méně než to, že jsem pak nemohla spát z toho, že se cítím blbě, protože jsem ho za takovou prkotinu (např. vybírání hlíny z kytek nebo já nevím) potrestala plácnutím. Dokážu být dusledná a tam mě hodně vždy podpoří návštěva u jednoho z našich příbuzných a tam si vždy ukojím své pocity dobrého mateřství, protože tam nemají o pojmu duslednost moc páru a děti ani nebijí a to si někdy říkám i bohužel... i když bičovat by měli teda spíš sebe.