Zakládám tohle téma, protože už jsem z toho nešťastná a potřebuju slyšet nějaká slova povzbuzení, pochopení nebo já nevím co. Uvědomuju si, že jsou na světě horší věci a závažnější situace a témata. Nicméně být neustále doma s nemocnýma dětma je pro mě psychicky náročné a poslední dobou jsem z toho vyšťavená. Navíc když ten starší začal chodit do první třídy a neustále s ním musím probírat doma to, co by líp zažil a pochytil ve škole, tak mi to na duchu nepřidává. Aby bylo jasno, nevadí mi připravovat syna do školy běžně, když do školy chodí, ale dělat mu učitelku, navíc špatnou, na to fakt nemám. Ale co jiného zbývá? Loni ve školce nemarodil skoro vůbec a teď už má asi víc dnů, kdy ve škole chyběl, než kdy tam byl. Asi nečekám nějakou radu, jen si chci přečíst, že jste něco takového zažili, zažíváte.