Jména jsme vybírali podle kalendáře - aby dítko nemělo jmeniny/narozeniny/Vánoce moc blízko u sebe, aby to bylo pokud možno české jméno.... Vyškrtali jsme půl kalendáře s nevhodným datem a ze zbytku vybírali zvlášť kluka a zvlášť holku. Kluka jsem chtěla Marečka, ale jelikož se tak jmenoval můj bývalý, neprošlo to. Ale s jiným argumentem - jméno a příjmení by mu pak začínaly MaRek MRáček, takže kvůli výslovnosti.
Přítel chtěl Daniela, ale nechci v patnácti klukovi vysvětlovat, že se jmenuje po psovi, kterého jsem ani neznala, ale kterého tatínek měl, říkal mu Daneček, a hafík odjel do zámoří s tehdejší tatínkovou přítelkyní...
Nakonec nezávisle na sobě vyšla jména Jan a Jana, teda spíš Honzík a Janička, tak to jde líp k sobě. Uvidíme, co ze mne na konci listopadu vypadne :-)))

A taky znám jednoho Antonína Antonína, prý se u nich jméno dědí z generace na generaci.