Bordel na koleckach. Navsteva k nam fakt nemuze, ani s ohlasenim.

Ale zvladam sama svou prací (prevazne z domova) slusne uzivit dite i sebe a zaplatit byt a vsechny poplatky a jeste si udrzet spolupraci s prestizni mezinarodni firmou. A udrzet a rozvijet si potrebne znalosti, ktere budu nutne potrebovat za par let, az zase budu normalne pracovat v kanclu. Nas tatinek bohuzel prispivat nemuze nic, i kdyz tu bydli. A pomahat taky nemuze, i kdyz tu bydli, ale jist chce a vyprane pradlo taky chce. Hlidat dite nechce ani to nedela.

Zvladam se kompletne starat o dite, vodit ji (krom do skolky a ze skolky) na krouzky skoro kazdy den, do muzei, na vystavy, do divadylek. O vikendu vylety. Staram se na 100% i v dobe nemoci. Prace furt jede, nemuzu nepracovat ani jediny den. Dite chodi do skolky, spi tam.

Zvladam chodit aspon 2xtydne plavat a udrzovat si kondici.

Nezvladam pect cukrovi, stejne bysme ho nakonec nejedli, da mi ho tchyne, ktera stejne pece pro svou rodinu.

Je to kolotoc, pocitam kazdou minutu, ale tak to holt je a jinak to nebude.