S tím posledním odstavcem úplaně souhlasím..
Já hrála na housle, nejlépe každý den v jiném orechestru nebo někde. Doma se ale neodvažuju futrál ani otevřít, protože by to nemusely přežít. Ráda jsem cestovala, vlastně kamkoliv, chodila na procházky a courala se městem jen tak.. Dokud mimi leželo v kočáru, bylo to fajn, jenže teď má možadavky i on a pro mě už to není ono. No a s příchodem dalšího kousku do naší domácnosti se obávám, že velkou změnu není možno očkávat (jedině k horšímu-teda co se týče mych zájmů).
Nedávno jsem si uvědomila, že budu muset najít někajé nové koníčky, které budou slučitelné s chodem rodiny.....