Do adopce nikdy, protože každý má právo na minulost, i to dítě.
Do pěstounské péče naopak bez problémů, bohužel naše sociální pracovnice by se patrně zhrotily nad našimi bytovými poměry a na bojůvky s tímto typem lidí nemám.

Přiznám se, že mě trochu vyděsila ta touha adoptovat dítě, které k někomu patří - byť ani dědeček, ani otec nejsou zrovna zářnými příklady charakteru. Tak to je přesně to, proč bych to já nikdy neudělala, nikdy bych si nemohla být jistá, že se rodiče dítěte nevzdali třeba pod tlakem nějakých zlých okolností, naopak péče o dítě, které je ve styku se svou biologickou rodinou a je předpoklad, že se k ní vrátí, by mi problém nedělal.
V jiných zemích taková praxe není neobvyklá.