Tak nevím, s čím chceš poradit Ano, já jsem absolutně nežárlivá. Nikdy jsem na nikoho nežárlila, ale očekávám, že mi manžel říká pravdu, resp. nenutím ho říkat pravdu, jeho život je především jeho život, ale nesnesla bych, kdyby mně lhal.
Pamatuju si jednu malou lež, hned na začátku našeho vztahu, kdy jsem seděla naproti něj v koktejl baru. Zazvonil mu telefon, viděla jsem napsáno "Kačenka". Kačenku jsem trochu znala, byla to jeho bývalá přítelkyně. On s telefonem okamžitě odběhl do kouta a pak se vrátil s tím, že mu volali z práce něco důležitého. Tak jsem se ho narovinu normálně zeptala, proč mi neřekne, že mu volala Katka. Že je to přece jeho věc, kdo mu volá. Byl trochu vykolejený (ona Kačenka byla dost žárlivá), ale myslím, že už se naučil, že mi absolutně nemusí lhát, protože já jsem jeho manželka, nikoliv pedantka, učitelka a ani ta, co ho chce vyslýchat nebo nedejbože vlastnit...

Nerozumím tomu, proč si lidi neříkají věci narovinu. A moc jsem z Tvěho příspěvku nepochopila, o co jde... Nicméně se ho normálně zeptej, navíc, když Ti lhal už několikrát, těžko se jen tak "přizná".