Mešito, asi tě to nedojme, ale před nějakými 15 lety jsem taky žila dost divokým způsobem života, mj. brala drogy. Kdybych bývala v této době otěhotněla, nad potratem jsem vůbec neváhala. Bylo to v mých očích naprosto přirozené řešení "problému". Dnes vím, že by mě to pronásledovalo, trápilo. Ženy po potratu často myslí na to, kolik by dnes dítěti bylo, jak by vypadalo, holka nebo kluk ...? Jen díky milosrdnému řízení osudu jsem se nikdy do tvé situace nedostala. Ale připojuji se k těm, kteří ti tady nabízeli jako řešení dítě donosit a předat ho rodičům, které vlastní dítě mít nemohou. Aspoň kvůli sobě se nad tím pořádně zamysli, dnes nedokážeš dohlédnout, jak strašně si tím ublížíš. A to nemluvím o tom, že lidský život nezačíná někdy ve 12. týdnu, ale zkrátka a dobře početím. Nechci se v tobě vůbec šťourat, přeju ti každopádně vše dobré. Akorát si myslím, že je lepší si tyto souvislosti uvědomit dříve, než se rozhodneš. Ony tě stejně jednou dostihnou a pak už to nepůjde vzít zpět. Přeju hodně síly, ať už se přikloníš k čemukoli.