My jsem museli nechat utratit pejska - jezevčici před měsícem a půl. bylo jí necelých 15 let. Poslední měsíce byly těžké, skoro nechodila, jen ležela a občas kňučela ze spaní. Ale dokud žrala, pila, vnímala, tak jsme jí nechávali dožít. Chodila špatně a pomalu, ale dycky došla tam, kde jsme byli my a lehla si nám k nohám.
Bylo to chvílema těžké, v noci nás budila, občas i několikrát za noc potřebovala ven, ke konci se počůrávala doma a neudržela stolici. S ročním dítětem nic moc, pořád jsem desinfikovala byt.
Den před si na mě lehla a dívala se na měl těma psíma očima, mě napadlo, že se loučí, tak jsem jí celý večer hladila, v noci jsem jí položila vedle postele, aby byla s náma. Ráno jsme se vzbudila a byla apatická, nevnímala, pravděpodobně prodělala mrtvičku, tak jsme jí odvezli na injekci a pochovali u nás na zahradě.
Všichni jsme jí oplakali a pořád mi moc chybí.