No jasně, kolikrát jsem koukala na temn růžovvej voňavej uzlíček a říkala si bože nedopusť aby jakýmkoli přenosem myšlenek (protože bych to nAHLAS nikdy neřekla) zjistila, že mi ta myšlenka proběhla (ale veeelice rychle) hlavou, kolikrát se na mě jako novorozeně a kojeně tak zvláštn+ě podívala a já si říkala, "bože, snad to není vyčítavej pohled" v tu chvíli jsem se naučila se ne nenávidět za to, že mě něco takového vůbec mohlo napadnout, ale prakticky si zdůvodnit, že šlo jen o otázku volby, to je jsem jáí dala možnost, beru jako výhru prio nás obě, eh pardon, ro nás všechny tři