Mně se líbí od Jiřího Havla Kdo bručí, je medvěd.

Medvídě se doma ptalo:
"Čímpak je to, čím?
Rádo bych se nahlas smálo,
jenže neumím..."

"Smát se, brácho, nenaučíš,
máme o tom přehled.
Nesměješ se, zato bručíš,
kdo bručí je medvěd."

Hned bylo líp medvíděti.
"Takže ubručené děti
jsou určitě medvědi!
Škoda, že to nevědí..."

A pak je ještě pěkná od Jana Vodňanského Medvědovo dobrodružství.

Medvěd váben vůní medu
dává si ho ku obědu.
Kdo má v sobě medy včelí,
snadno nebezpečím čelí!
Tak si brumlá, tak si medí,
včeličky už o něm vědí.
Vylizuje jejich pláství,
tu se nad ním slunce zaskví.
A v tom slunci - ojojoj!
Slétne na něj včelí roj.
A pro sladký doušek medu
štípá toho neposedu,
neposedu medvěda,
až je celý do hněda.