Přidat odpověď
Lízo, soucítím s Tebou. Pejska bych nechala odejít v momentě, kdy bych měla pocit, že trpí.
Svému psovi jsem poznala na očích, že má bolesti a že je zoufalý, že nemůže dělat co dřív (chodit, běhat, dýchat). Nechala jsem ho utratit, i když to bylo pro mě velmi těžké, asi nejhorší den mého dosavadního života. Svého rozhodnutí nelituji, naopak jsem na sebe trochu hrdá, že jsem se dokázala rozhodnout navzdory svému přání, aby byl s námi pes co nejdéle. Veterinář přijel s injekcí k nám domů, aby pejsek umřel mezi svými blízkými a bez předchozích stresů z přesunu (a v cizím prostředí ordinace). Injekce je šetrná, zabere okamžitě, pejsek usne a už se neprobudí. Opravdu vypadá, jakoby jen pokojně usnul a už ho nic nebolí..
Předchozí