My jsme měli malého kníráčka- pepřáka, jak tady již někdo psal, jen promluvit,mazel rodiny. ve 3 letech ho srazilo auto,nic vážného, vykřesal se z toho, potom kolem 8r začal mívat nepravidelné bolesti, byli jsme s nim x krát u veterináře-prý asi klouby po nehodě-revma. Rentgeny, ultrazvuky a atd atd, no stálo to hodně přes 10 000.
V létě super, podzim hrůza,ale žral, chodil.Někdy měl dny,že jsem ho chtěla pohladit a on doslova zakňučel bolestí. tak dylema, jít k veterináři, 2-3 dny a pes zase Ok.Tak jsme se zase uklidnili a nikam nešli. Tak to šlo asi 2r,občas bolesti, vyšetření a výsledek- asi ty klouby.potom v létě,měla jsem zrovna mimčo 2 měsíce, najednou mamka přiletěla,že pesanovi prasklo břicho a tečemu krev.
Jeli k veterináři,ale až do města 30km,u nás poblíž už bylo zavřeno a ten se zděsil. nakonec se zjistilo,že byl rakovinou prolezlý skrz naskr, až se mu ten nádor se doslova vyvalil ven. Divil se,že už se na to nepřišlo dávno a když mu mamka vylíčila 2 letou anabázi, on sám se rozčílil na toho našeho veterináře.
Uspal ho a máme jej doma na zahradě.Ted po 4 letech jsem si pořídila psa já se svou rodinou-rodiče už nechtějí- sami mají k 80.Vidím jak se s ním mamka těší,a vzpomíná na svého. taky máme pepřáka knírače, je to prostě naše rasa. Říkám,že je to nejhodnější chlap z celé rodiny, miluje mě celým srdcem i duší, poslechne. Je prostě můj. Všichni ho máme moc rádi a bojím se chvíle,kdy se mu něco stane. Je to člen rodiny.Podle mě je hlavní nenechat psa trpět,na rozdíl od lidí je zde eutanázie možná. Co by za tu možnost dal lecktrý vážně nemocný člověk .......v