Přidat odpověď
Tak ještě že paní ředitelka "našeho" děcáku si to nemyslela. Několik let jsme si brali už staršího kluka, se kterým jsme se seznámili jako vedoucí na táboře. Míša VĚDĚL, že u nás nemůže být na stálo a hned na začátku jsme se domluvili, že budeme jako teta a strejda. Nezavalili jsme ho dárkama, neb na ně nebylo, ale na výlety atp. jsme jezdili. Ale taky s náma zažil opravu chalupy, zažil i učení do školy. A když byl větší, tak jsme spolu probírali i praktické věci ze života, aby aspoň tušil, jak to vypadá venku. I ty zmiňované Vánoce u nás trávil a do dneška na to rád vzpomíná. Ostatně se o svátcích vídáme stále. Pro naše děti je totiž něco jako nevlastní starší brácha.
Stýkáme se do dneška, je z něj prima kluk. Dokud byl v děcáku, tak od nás nikdy nedostal peníze, ale po domluvě s jeho vychovatelkou dostal třeba dražší knihu. A když si našel první místo, tak jsme mu pomohli v začátcích, dokoupili pár věcí co potřeboval a ano, párkrát jsme mu já nebo manžel dali "kapesné".
Předchozí