Ello, mám to úplně stejně, také oboji prarodiče daleko. Když byly děti malinké a párkrát jsme chtěli s manželem večer někam vyrazit, museli jsme najmout placené hlídání, studentku, kterou jsme znali. K lékaři jsem chodila jedině v odpoledních hodinách, když byl manžel už doma a nebo chodily děti na jedno dopoledne v týdnu do jesliček - byly společenské a nedělalo jim to problém, braly to jako zpestření. To všechno ale byly opravdu velmi výjimečné situace - prostě jsme pár let strávili doma Dneska už děti zůstávají jednoduše samy doma, když potřebujeme jít někam bez nich. Byly nucené se rychle naučit samostatnosti.