Doučuju teď dva žáky ZŠ, kluka z šesté třídy a holku z osmé.
Každou hodinu se kluka zeptám, jestli nemají ze školy nějaký úkol na procvičování - nemají. Pak se ho zeptám, co probírali...nic si nepamatuje, všechno se mu plete. Načež v průbehu hodiny z něho vypadne, jak vlastně v hodině hrají se spolužákem hry, když se podívám do sešitu nebo učebnice, je celá pokreslená, protože děcka, místo poslouchání učeitele, si radši čmárají.
Holka ke mně přišla na první hodinu celá ubrečená, v angličtině nerozumí ani slovo, dostali teď nové učebnice, ve kterých není ani slovo česky a ona prostě neví, co má dělat. Učitelka něco říká, nikdo ale netuší, co přesně, protože na ně celou dobu mluví anglicky, což je sice fajn, ale ne v případě, že má vysvětlit rozdíl mezi časem přítomným průběhovým a prostým třídě studentů, kteří umí říct anglicky možná Hello. Odebírají časopisy, v nich mají za úkol vyluštit si postupně všechny kvízy (křížovky), učitelka pak vybere z časopisu jeden článek a ten žáci čtou na známky.
U školní angličtiny je problém v tom, že děti neustále něco rozptyluje, nic je nebaví a přitom stačí nedávat pozor jednu dvě hodiny a už je problém, pokud se zrovna bere nová gramatika.
Já sama jsem ze základky přešla na jazykový gympl, jako druhý jazyk jsem měla AJ, dostala jsem se do té lepší skupiny z naší třídy a první půl rok jsem krutě nestíhala. Zatímco ostatní s učitelkou vesele konverzovali, já jsem nebyla schopná orientovat se v knize, hleděla jsem do jednoho článku, o čem že se to baví, načež jsem zjistila, že jsme vlastně o tři stránky dál. Postupně se to zlepšovalo, brzo jsme byli všichni ve třídě na více méně stejné úrovni. Po gymplu jsem se anglicky už nikde neučila, začala jsem ale sledovat různé seriály v angličtině a po chvilce zjistila, že jim opravdu rozumím (až na nějaké speciální výrazy), moje angličtina se zlepšila výrazně.
Co se týče zbytečnosti cizího jazyka na ZŠ - těžko říct, spousta spolužáků ale už v druháku umělo francouzštinu lépe, než angličtinu nebo němčinu za sedm let.