tak to je dobře, že je synek plný elánu a má chuť bojovat, to je to nejdůležitější při této nemoci. Mé postižení se také lepší i když mi je přes 30 a je to prostě jen tím, že se snažím dělat vše a prostě bojuju. Při dvou malých dětech ještě sportuji, což mi dost pomáhá ve fyzičce a díky tomu se udržuji pořád v dobré pohyblivosti. Mé postižení je pro mě výzva a věřím, že to mi dost pomáhá. Pevně doufám, že synek to jednou bude cítit taky tak a požene ho to jen dopředu. Je fajn, že dělá takové pokroky. Je to super.