Ahoj,nanestesti spadam taky do skupiny panickych ridicek.Po vcerejsi dramaticke jizde z Brna (na stesti ne po dalnici) do nasi vesnicky,celkem 50 minut stresu,v noci ..po zkonceni jizdy mi kyksly pekne nervy...muye v tom byt jednak technicka nesikovnost[hlavne razeni],pak taky všeobecná nedůvěra vůči druhým, zkreslené vnímání sebe a svých schopností... tedy strach z ostatnich objektu na silnici..

Tak jsem dnes stravila rano surfovanim po netu a hledanim pomoci a rad.Mam potiz ze strach z rizeni mne zablokuje a pak delam chyby a panikarim.
Nasla jsem pardobrych tipu:

všechno je otázka aktivního postoje. Když si naprogramujete, že jste schopni se s autem naužit jezdit stane se. Nepřipusťte k tělu myšlenky, že "vám to nejde"!

Ridit pomalu opatrne vybrane trasy,opakovane.az dosahnu okamziku,ze nemusim na rizeni myslet a vse delam automaticky,pak vyjet na nove trasy.

Instruktor z autoškoly navrhuje další postup: "Doporučuji všem ženám, které parkování trápí, zajet na opuštěné místo na rovině, pomocí kolíků si vyznačit prostor, do kterého chci zaparkovat, a trénovat. Zpočátku by mělo být větší a postupně ho zmenšujte na velikost vašeho auta. Tím se vyhnete nejapným připomínkám sousedů a případných čumilů."

A hlavne .az si budu porizovat auto,tak jedine s automatem.

drzim vsem podobne se strachujicim palecky ,a chystam se na dalsi 4 jizdu dnes a zitra...