Taky jsem měkká a navíc bohužel nedůsledná. K tomu hysterická a vzteklá. To jsou kombinace na super výchovu Nejstarší syn je odmalinka divoch, taky jsem furt za ním lítala. Naštěstí se mi záhadným způsobem podařilo naučit ho čekat před přechodem, jen vyjímečně přejel (většinou málo frekventovaný).
Na motorce jezdil jak drak. Jednou mi sjížděl z kopce k pískovištím takovým způsobem, že se rozjel a nebrzdil. Kde se cesta rozdělovala byl samozřejmě strom. Celé pískoviště ustrnulo a čekalo co se bude dít... můj synátor to ubrzdil velmi těsně, ale sebevědomě. I když vím, že zvládal dobře brzdil, byla ve mně malá dušička.
Proto když jsem viděla v době kdy začínal jezdit mladší syn koloodrážedlo, okamžitě jsem ho zavrhla, že bych nestíhala dobíhat. U mladšího by to ale šlo, ten se nikdy nikam nehnal.