Já jsem divná, ale nikdy mě nebralo, jestli se jmenuju dobře. (A jmenuju se hodně obyč) Jedna má dceruška se jmenuje po mně(já jsem tehdy chtěla Marii a zoufalý otec na mě zkusil lest "ať se jmenuje jako ty a je tak úžasná jako ty":)). No a naší malé velké říkáme od mládí příšerné "Liběno, Libi, Libik". Do rodného listu bych to nikdy nedala, ale mám to moc ráda a ona se tomu nebrání, dokonce si to nechala věnovat na CD při autogramiádě bratří Ebenů, džentlmenský mistr Marek jenom polkl, když to řekla a pro jistotu se zeptal ještě jednou:)
Jméno je takové, jak se vysloví a jaký je jeho nositel.

Jinak Daniela je moje máti a mmě se to zdá dobré, takové nadčasové a přitom ženské. Marii miluji a Annu bych zkousla, hodně se mi líbí, kterak moje kamarádka oslovuje svoji Annu "Nyna".