No, já za a)měla šťastné dětství, za b) i když je to poněkud neš´tastné, nemá do mě kdo hučet a navíc, dělám si po svém všechno, takže i péče o dítě "jde za mnou". Nevěřila bych si ve výchově cizího dítěte, ve výchově dítěte, které je v mnohém můj otisk, nemám problém. Imho je hlavní zbavit se pocitu viny z vlastní nedokonalosti a hlavně vzít v potaz svou životní praxi. Dítě v šátku je praktický, když člověk venčí psy, nepraktický, když se jdete potloukat do města na celej den, atd.
Ad pud sebezáchovy... úmrtnost mláďat je obecně vysoká, nám prostě chybí fatalismus zvířecích matek, takže to těžko můžem kopírovat.