mně spíš připadá, že jak máme málo dětí, prostředky na lyže a kola, asi i víc času (jak kdo) hledáme zázraky a přirozenost tam, kde roky být musela a fungovala, najednou objevujeme to, co roky "šlapalo" včetně svébytností naší (nevím, kdo z vás měl maminku nebo tatínka na hřišti dozorující)... a ejhle, úžasný objev.

Nezlehčuji, fascinuje mne to.

Osobně se domnívám, že jsme byli daleko svébytnějšími bytostmi než jsou naše děti. Ano, auta jezdila pomaleji, o pedofilech se toho tolik nevědělo (nebo neměli snadnou cestu přes hranice)... dneska nestíhají maminky nebo tatínkové, tenkrát vlastně taky ne.

Asi o výchově a péči víc přemýšlíme.