Nepotřebuji víc podrobností, vím, že to tak bohužel často chodí, především na venkově.

Během své praxe jsem se setkala i s nevraživostí rodičů (a často učitelů) vůči LMD/ADHD, přičemž v těchto případech většinou nejde o žádnou snahu o integraci, jen o úplně normální dítě, kterému něco moc nejde a k tomu navíc často zlobí.
Tyto smutné zkušenosti jsem posbírala bohužel ještě za svého působení v rodné Matičce.
Na vsi je to ještě strašnější a nehodlám tu ani vypisovat, jak se vyjadřují pedagogové, studovaní lidé a ti, kteří by měli být humanisty, o dětech jakkoli handicapovaných - mentálním či fyzickým postižením počínaje, barvou pleti a sociálním postavením konče...

Zdá se, že debilní argument: JAK TO CHCETE VYSVĚTLIT OSTATNÍM DĚTEM, ŽE JE NĚKDO OPROTI NIM ZVÝHODŇOVÁN?, který unisono zní z úst údajně dospělých lidí, zatím stále spolehlivě funguje...

Budoucnost integrace vidím optimisticky, ale ještě to zatraceně potrvá, než si lidé uvědomí, že být dyslektikem není žádná výhoda, nechat si jako cikáně zaplatit obědy od dobré duše, je jen kapka dobrého v moři problémů, že dát dítě do třídy s autistou, neznamená, že se dítě nakazí, nebo bude nějak ošizeno...

Achjo!