Můžu nabídnout zkušenost ze secondary school (většinou věk 10-16 let)ve Velké Británii, kde je prakticky veškerá výuka "alternativní", tedy rámcové programy, debaty, zážitky...

Podle mého názoru tyto metody přinášejí dobré výsledky jen na gymnáziích a jiných výběrových školách. Pak jsou tady obyčejné školy pro ty, kteří se na žádnou lepší nedostali. Zpravidla to "mají v rodině" a ve Velké Británii žijí věční pobírači podpor koncentrovaní v určitých čtvrtích, takž ty školy podle toho vypadají. Výuka pak probíhá tak, že se učitel může přetrhnout, aby vymyslel zajímavý, zábavný, podnětný a tvořivý program, a žáci si tu hodinu stejně jen znuděně odsedí, nanejvýš načmárají něco na kus papíru, aby předvedli nějakou aktivitu. Aktivní přístup je totiž to jediné, co se hodnotí (kvalita nehraje roli, nelze přeci diskriminovat ty méně schopné), takže žák má splněno, aniž by musel vůbec hnout prstem. V kombinaci s integrovanými třídami, tj. nerozdělování žáků do "lepších" a "horších" tříd podle schopností, je to vražedné. I těch pár jedinců, kteří by si z výuky mohli něco odnést, se postupně nechá strhnout početní většinou k pasivitě. Viděl jsem to u dětí imigrantů ze střední Evropy, kteří si z rodiny přinášejí značnou pracovitost a ze začátku nadšeně přijímali pestrost výukových programů ve srovnání s domovskou zemí, ale brzy museli čelit tlaku pasivní většiny.
Pokud se děti nenaučí zvídavosti, tvořivosti a snaze něčeho dosáhnout od svých rodičů, osobnost učitele ani sebelepší metody moc nepomůžou.