Mam male deti (5 a 2 roky), ale zatim mi funguje to, ze dopredu oznamim, ze pred vecerni pohadkou budeme uklizet (cca obden) tak, aby se z toho stal ritual jako spolecna vecere, myti, cisteni zubu apod. Uklizim spolecne s detmi a zadavam jim konkretni jednoduche veci, napr. kdo chce uklidit lego? kdo knizky? kdo kocarky? Kdyz si deti vyberou, na uklidu trvam. Kdyz si vybrat nechteji, tak uklizi to, co na ne zbyde, na coz ale doslo asi jen jednou u kazdeho ditete. Pohadka nasleduje, az kdyz je uklizeno. Mozna to pro nekoho bude take vydirani ci zastrasovani, ale ja detem rikam, ze pres ten neporadek se k pohadce nedostanu. Take mi funguje priklad, kdyz si hraju s detmi, vzdy po dokonceni hry hru, hracky uklidim. Starsi decko uz to dela casto take tak.
Myslim, ze je rovnez dulezite si na uklid udelat cas a provadet ho v klidu a od malicka.
I kdyz souhlasim s tim, ze jsou urcite podstatnejsi veci nez uklid, na kterych je treba trvat, nechapu rodice, kteri na uklid rezignuji ci jej ignoruji. Je to dle meho nazoru vychovavani k (ne)ohleduplnosti. Tedy pokud nezijete na samote u lesa, kde je to opravdu fuk
A za vychovne jeste horsi nez autorovo zastrasovani je, kdyz rodice delaji vse za deti... Ale to uz je jina kapitola))