Je to o kompromisech a o dohodě. Já s dcerou jsme jedly kapra, můj expřítel kapra nikdy (protože jako malý se dusil kostí a v podvědomí mu zůstal strach z ryby). Takže my salát a kapra, on bílou klobásu a salát. Jeden rok byla polévka rybí, tu já miluju, druhý rok byla slovenská zelňčka, protože jeho druhá žena byla Slovenka a tahle polévka mu kdysi zachutnala. Tak jsme jedli každý něco jiného, no a co jako? Že jsem vařila víc jídel? Mám osmažit kapra nebo zatočenou klobásu? Na práci je to jedno a mně šlo o to, aby byl každý spokojený.
Někdy jsme i Štědrý den přesunuli na jiný den, třeba když dcera odjížděla na Štědrý den do zahraničí, byl prostě o den dřív. Všechno je to jen o dohodě, aby byli všichni spokojení.

Tohle všechno je třeba si ujasnit, než vznikne a v okamžiku, kdy vzniká nová rodina. Jedna má zvyky takové, druhá onaké, tak se prostě převezme z každé strany něco, co se všem líbí a nová rodiny si zase vytvoří zvyky svoje. trvat na něčem, co nikumu nevyhovuje, jen proto, že by se to mělo o Vánocích dělat, je na kočku.