Nelíbí se mi názor, že je třeba dělat opatření - nenechat volně přístupné peníze apod. Pokud není důvěra, je vše špatně. Jako dítě jsem vždy věděla, kam do šuplíku dávají rodiče peníze, v dospělosti to dělám stejně. Dítě musí pochopit, že jsou to peníze potřebné pro naše společné potřeby. Může mít i svoje vlastní, které dostane jako odměnu nebo od babičky. Může je použít na pořízení dárku apod. Myslím, že maminka by chlapce s poruchou chování neměla jen trestat a ponižovat, ale víc se mu věnovat, snažit se o společné krásné zážitky a ujišťovat ho, že ho má ráda za všech okolností. Vztekání nebo krádeže by samozřejmě neměla tolerovat. Stačilo by, kdyby viděl, jak to maminku mrzí a ani nechce jít na výlet, na který se oba těšili.