Dobrý den,
krásný článek plný pravdy. Začnu od začátku. Už při prvním přivítání s paní učitelkou a dětmi jsem si říkala že to bude mít paní učitelka hodně těžké. Mluvila tiše, bez respektu a působila na mě zakřiknutým dojmem.
Děti se začaly učit a na syna přišly první stížnosti. Neposedí, zlobí atd. Byla jsem z toho trošku rozčarovaná a synovi ,,chlapsky" domluvila. A opět stížnosti atd. Tak jsem paní učitelce povolila mírnější výchovné tresty. Vím že je syn neposeda, ale učení mu jde výborně, ba přímo po mě vyžaduje učení navíc a hltá ho a doma zlobí snad jako každé zdravé dítě.
A najednou paní učitelka polemizuje s ostatními maminkami jak je nešťastná ze své třídy a že by chtěla třídu jinou, hodnější.
Tak mám pocit, že ne každá povaha se hodí na tuto profesi. Učitel si musí zjednat respekt a přitom chápat svoje žáčky tak, aby jim už od první třídy nezprotivil školu svým přístupem k dětem. A proto už budu synovi domlouvat jen v opravdu krajní situaci a vést ho dál k respektu k dospělým. Zbytek si musí paní učitelka zvládnout sama. Tak jako paní učitelka u syna ve školce. Zavelí, zvedne hlas a děti pro ni dýchají.
Takže každá ,, zlobivá" třída cosi vypovídá o tom kdo ji má na starosti a jak si s ní poradí. A děti jsou pořád jenom děti které jimi ještě dlouho budou a my dospělí.......nekažme jim ten jejich dětský svět černýma puntíkama. Těch nasbírají v dospělosti ještě dost a dost.