Je tu spousta zastánců i odpůrců černých puntíků. Já jsem už téměř před 30 lety tento systém zažila sama na sobě. Dodneška moc nevím ani za co jsem je dostávala....ale asi něco jako neořezané pastelky, neumí to, či ono.....opravdu nevím....ale dostávala jsem jich takové množství, že jsem byla přesvědčená, že mi je paní učitelka dává jen protože mě nemá ráda a záměrně mi škodí.Důsledkem ale nebyla zvýšená motivace, protože jsem dospěla k názoru, že ač dělám co dělám, černé puntíky dostávám dál. ať se snažím jakkoli. Takže jsem pak už nedělala nic, abych vyhověla paní učitelce. Horší bylo, že moji rodiče nezkoumali důvod těchto negativních hodnocení a jen mě trestali a vyhrožovali....měla jsem doma zakázané všechno, co se osmiletému dítěti dalo zakázat. Byla jsem v uzavřeném kruhu, ze kterého nešlo ven. A můžu říct, že tento celoroční kolotoč mě dovedl až k pokusu o sebevraždu. Nikdo tenkrát nevěděl, co jsem udělala....protože jsem prostě spolykala první skleničku tabletek, které jsem našla a tu jsem prostě vyzracela, ale domnívám se, že ještě rok s touto paní učitelkou a asi by se mi to povedlo. Paradoxní dnes je, že jsem vystudovala 1.LF UK a tak jsem asi hloupá nebyla ani v druhé třídě. Dodnes moc nerozumím tomu, proč mí celkem chápající rodiče se neptali po důvodech nějak detailněji a rovnou mě trestali. Nicméně dodnes když se řekne černý puntík, tak si moc dobře pamatuji na ty pocity a možná někomu tento příběh pomůže zamyslet se nad konečnými důsledky, jaké černé puntíky mohou mít.