Jiřko, nevím, skutečně nevím, jak se můj syn naučil číst ve dvou letech. je možné, že jsem i na otázku, co to je odpověděla. Řekněme, že ano, neviděla bych v tom ani tak problém- když se zeptá a já vím, odpovím.
Ale dobře vím, jak se naučil číst anglicky. Když jsem tehdy malinké dceři četla dokola a dokola jednu jednoduchou knihu. On si text okamžitě zapamatoval, vzal ji, aplikoval to, co slyšel, a další knihu s pomocí tohoto dekodování přečetl. A věřím, že tomu taky bylo i tehdy ve dvou letech. věřím, že jsem nemusela odpovídat na otázku: co je to za písmeno, protože on prostě JE TAKOVÉ DÍTĚ. Může se mi to líbit a můžu na to být pyšná, může mi to být lhostejné, můžu z toho mít strach o jeho pocity ve škole a o jeho zařazení, to je můj problém, jeho tyto moje pocity na věc nezmění. A toto téma bych opustila. Renča si názor udělá.