Ale abych byla spravedlivá a odpověděla na tvůj dotaz (Zajímalo by mě, co pomáhá ostatním ženám, kterým se nedaří počít a nemají dosud žádné dítě, jak to prožívají, jak se k tomu staví manžel.. Já už pomalu ztrácím naději a čím dál častěji mluvíme s manželem o adopci.), který nebyl o tom, kolik má kdo dětí a jak k nim přišel...

Pomáhalo mi, že jsem se mohla o své trápení podělit s lidmi, kteří jsou na tom podobně jako já. Spřízněné duše jsem tehdy našla právě tady. Pomáhalo mi vědomí, že mám před sebou ještě hodně možností, jak svou touhu naplnit (léky, asistovanou reprodukci, alternativní léčbu, různé babské rady...) - o spoustě možností jsem se dozvěděla právě tady od holek, co už měly ledacos za sebou. Pomáhal mi partner, který snášel moje nálady a podporoval mě ve všech směrech. Pomohlo mi smíření sama se sebou. Pomohlo mi pochopení, že bezdětnost není prohra, že je to možnost žít jinak, být užitečná v jiné roli, než je ta mateřská. Nejednou jsem si sáhla na samotné dno, ale vždy jsem se odrazila o něco silnější, moudřejší a pokornější.

Máš konkrétní dotazy? Nebo si chceš jenom poplakat nad nepřízní osudu? Nejsi jediná, tady tě holky podpoří, poradí, nebudou tě za nic odsuzovat. Ale ani ty nesuď, dokud neznáš okolnosti...