Z osobní zkušenosti však vím, že i 5-ti měsíční kojenec správně vyhodnotí situaci "akce-reakce". Dcerka v tomto věku, po prořezání prvních zoubků, je nejednou při kojení zatnula velmi usilovně, až jsem zasykla, poté se naše milovaná boubelka rozesmála, zkrátka nová hra. Nicnetušící robátko jsem tehdy /při opakování "její hry"/ v automatismu pleskla přes obnažené stehýnko. Následovalo krátké "uá", chvíle klidu, pak znovu pokus o "hru", lehce jsem ji znovu třepla pro posílení paměťové stopy - a ejhle, tato "hra" se jí přestala líbit a už nikdy nepokračovala.
Jiná je otázka dětí s psychickou poruchou příp. poruchou autistického spektra.
O rozlišení psychické poruchy dítěte by mělo jít specialistovi na prvním místě, podat rodičům pomocnou - varovnou škálu odchylek chování, které by ji mohly vážně signalizovat a měly by je s dítětem přivést k osobní odborné poradě.
Pokud dítě těmito poruchami netrpí, pak se může vinout nekonečná diskuse o výchovných postupech, terminologii,... Netvrdím, že jiné přistupy jsou špatně, ale též bych postupovala tak, aby si dítě uvědomilo, co činí jiným. Není nad názornou zkušenost, nejde tu o trest.