U syna se tento problém s nejedením objevil ve třech letech, z ničeho nic prostě přestal jíst všechno co jedl před tím jedl. Dětská doktorka mě uklidňovala a přes opakované prosby aby dala syna vyšetřit, že to přece není normální a člověk potřebuje potravu pro život, to nebude mít dlouhého trvání, ale čas je relativní a když jsme v pěti letech byli u doktorky, protože syn měl laryngitidu tak málem spadla ze židle protože byl kost a kůže a konečně nás odeslala na testy, které dopadli dobře. Syn nemusel na růstové injekce, ale náš problém to stále neřešilo syn skoro nic nejedl. Dohodla jsem se se synem co budeme jíst druhý den a to jsme vždy vařili spolu. Trochu se to zlepšilo jsem byla ráda když třeba snědl trochu suchých špaget nebo brambor. A teď má 9 let a problém stále přervává ve školní jídelně nejí. Přiměřeně roste a přibírá, ale je zdraví. U dcery 6 let mám zas opačný problém tam jí musím zas hlídat aby se nepřejídala a že toho sní a vypije už od miminka.