Jsme momentálně věřitelé, půjčili jsme kamarádům dlouholetým, důvěryhodným, máme smlouvu, ale nesplatili nám včas a už jsme si užili nervy s tím, zda nám to vrátí a jak. Nějak komunikují, teď slíbili splácet po menších splátkách.
Už teď máme díky naší dobré vůli starosti, strávili jsme čas s tím, jak s nimi komunikovat, jak to řešit... času máme málo, čas jsou pro nás peníze. Chtěli jsme jim pomoci, půjčit peníze a neutrácet náš cenný čas, tak to už bohužel utrácíme. Už nás půjčka jim stála náš čas, naše nervy, naše starosti.
Druhá šance pro dlužníky mi trochu nadzdvihla. Kdo dá druhou šanci věřiteům ? Těm normálním, kteří slušně půjčili (nerýžovali na úrovích, na penále, nenavyšovali drlužnou částku...). Naše půjčka byla bez úroků. A za naši dobrou vůli, máme mít starosti, nervy, ztratit cenný čas a ještě protože dlužníci dostanou druhou šanci, tak mi o peníze přijdeme ?

Chápu problematiku nemorálně navýšené dlužné částky, chápu špatné praktiky exekutorů špatné zákony jdoucí na ruku exekutorům, že stát stojí za zoufalou finanční negramotností řady svých občanů, ale mějme také pochopení pro věřitele.
Minimálně omezit druhou šanci na to, aby věřitelé, kteří půjčili bezúročně nebo za slušný úrok, dlužnou částku nenavyšovali apod., byli z druhé šance vyloučeni. Zoufalí dlužníci se pak mohou cítit v prácu, že oni mají právo využít své druhé šance a dlužné částky odmazat a nikdy nevrátit. Tady je zase zapotřebí mít pochopení pro věřitele.