Když chodil třetí kluk do první třídy, měli jako pravidelnej úkol jenom čtení - prostě každej den kousek čehokoli přečíst. Psaní a počítání měli jen naprosto výjimečně, všechno stíhali ve škole. A nebylo to jednoduchý, bylo jich asi 25 ve třídě, každýmu z nich dokázala učitelka poskytnout individuální přístup. Prostě jde to, když se chce.
Když učila moje babička, nemohla dávat domácí úkoly, natož pak chtít, aby rodiče něco doma s dětma procvičovali. Za prvé měly děti doma plno práce, za druhé řada rodičů si ze školy pamatovala jen základy.